Nejnovější články
Radost měli poražení
Zvolení prezidentem byla karta černého Petra. První tři místa byla...
Proč lidé volí Pavla
Hodní, milí, láskyplní lidé volí Pavla. Ptala jsem se proč, ze...
Volba prezidenta 2023
Důvod lidí, kteří to nechtějí hodit Babišovi je v tom, co nedobrého...
Všechny články
Mladí preferuji Danuši Nerudovou
Tak jsem někde zaslechla video, kde se mladí lidé svěřují, že budou volit Danuši Nerudovou. Ale...
Inspirace psem (oslavná óda na psa)
Vážně, žije vedle mě nádherný psí gentleman s velkým srdcem. Je nádherný nejen napohled, ale...
Konečně jsem pochopila to hloupé paradigma: mužský a ženský svět
To, že je emancipace pokřivený nesmysl je zřejmé. Jak ale nesmírně je zakořeněné posuzování žen,...
Každý žijeme ve svém vlastním příběhu
Stávají se situace, kdy dva lidé žijící v páru a sdílející své životy popíšou svůj život každý...
Princip kolektivní radosti
Je něco, čemu se říká kolektivní nálada. Znáte to, jdete městem, lidé na chodnících kolem vás....
Proč nemůžeš být jako… aneb každý je milovaným poutníkem na své jedinečné cestě
Netrapte se, netrapte jiné. Nesnažte se příliš, nejděte do ničeho silou. Jediným vašim rádcem...
Impulzy mužského světa v ženském aneb bez chlapů to stejně nejde
Proč jsem začala s blogy? To moje zlatíčko mě už pár let dost prudí s tím, že jsem k ničemu a mám...
Kdo jsem
Možná se jednou vrátím zpátky k jednoduchému školnímu výkladu, že současný vesmír je tu od velkého třesku a lidé vznikli z opic. Jsme prostí živočichové s něčím navíc vyvinutým pouhou evolucí, člověk se narodí a zemře a v prach se obrátí. Víc nic.
Tušení, že ve hře je víc jsem měla už jako předškolní dítě, a mám ho i teď. Jako dítě to bylo možná spíš vědění. Neracionalizované, nezpochybňované vědění, že je to jinak, než to vypadá a jak to dospělí popisují. Zároveň ale i vědění, že se mi v takovém životě až tak moc nelíbí. Ale jak říkal Werich: „Člověk, když už je, tak má koukat, aby byl“, dám to i já. Spolu s poučkou „Hlavně mysli!“ široce podporovanou tou nejvzdělanější vrstvou společnosti hodnotící úspěch a smysl života perspektivou mužů, a běžnou školskou výukou podle konzervativního školského systému vědění, intuice a jiné užitečné pocity přestaly být jasné. Úspěchy se dostavily, ale nějak to nebylo ono. Možná to není o úspěších. Trochu mi unikla druhá polovina moudra, totiž „A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“
Nicméně, ten neklid, často rozmrzelost nad ztrátou souvislostí mě neustále tlačily ke zkoumání viditelného i neviditelného světa kolem. Často celkem nedobrovolně a v praxi. Zážitky o co bolestivějšími a traumatizujícími, o to zmatenějšími. A duše se jen dívá a diví, proč to bereme tak vážně.
Možná se jednou vrátím zpátky k jednoduchému školnímu výkladu, že současný vesmír je tu od velkého třesku a lidé vznikli z opic. Jsme prostí živočichové s něčím navíc vyvinutým pouhou evolucí, člověk se narodí a zemře a v prach se obrátí. Víc nic.
Tušení, že ve hře je víc jsem měla už jako předškolní dítě, a mám ho i teď. Jako dítě to bylo možná spíš vědění. Neracionalizované, nezpochybňované vědění, že je to jinak, než to vypadá a jak to dospělí popisují. Zároveň ale i vědění, že se mi v takovém životě až tak moc nelíbí. Ale jak říkal Werich: „Člověk, když už je, tak má koukat, aby byl“, dám to i já. Spolu s poučkou „Hlavně mysli!“ široce podporovanou tou nejvzdělanější vrstvou společnosti hodnotící úspěch a smysl života perspektivou mužů,
a běžnou školskou výukou podle konzervativního školského systému vědění, intuice a jiné užitečné pocity přestaly být jasné. Úspěchy se dostavily, ale nějak to nebylo ono. Možná to není o úspěších. Trochu mi unikla druhá polovina moudra, totiž „A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“
Nicméně, ten neklid, často rozmrzelost nad ztrátou souvislostí mě neustále tlačily ke zkoumání viditelného i neviditelného světa kolem. Často celkem nedobrovolně a v praxi. Zážitky o co bolestivějšími a traumatizujícími, o to zmatenějšími. A duše se jen dívá a diví, proč to bereme tak vážně.