Ideální svět je ten, který není ideální

Každý máme představu, jak bychom chtěli ideálně žít. Sny a cíle více nebo méně konkrétní. Představme si, že toho všeho dosáhneme, jsme tam… A co dál? Není kam dál, jsme v ideálu, lepší to být nemůže. Možná si budeme svůj ideální vysněný svět den dva užívat, a co potom? Nuda. Stagnace. Tam, kde se zastaví pohyb, výměna energie, nastává konec, zánik, smrt. Principem života je dynamika, střídání polarit, chvíle nahoře i chvíle dole. Ty chvíle dole nám s odstupem času dávají víc poznání než chvíle s kávičkou v růžové zahradě. Anebo jinak. Sedět s kávičkou v růžové zahradě a nic nedělat se nedá dlouho. Může to být vize, ke které směřujeme. Vize klidu, vyrovnanosti, pocitu harmonie. Dosažení vize přináší pocit uspokojení a vítězství. Nevyhnutelně pak po čase přichází stagnace a s ní negativní pocity nespokojenosti, neklidu, ztráty smyslu života. A proto říkám, že základním principem života je pohyb, změna polarit, cykly zániku a rození, výměna energie. Zkrátka, ideální svět je ten, který ideální není, ale k ideálu jen směruje.