Domluva se stromy

Když se trochu uvolníte a přestanete se držet týden sepsaného seznamu věcí co o víkendu udělat na zahradě, dozvíte se mnoho.
Mám na zahradě starou třešeň. Než jsem zahradu koupila z poloviny uschla a bývalý majitel odřezal všechny suché větve. Ta třešeň to ale nevzdala a následující jaro, kdy jsem zahradu koupila vyhnala spoustu nových výhonů. Dobré znamení. Ale kromě mšic ji to jaro pěkně potrápily i další dvě běžné třešňové choroby. Jak byla už hodně poničená, dost jsem se o ní bála. Škůdce jsem decimovala různými metodami a zdálo se, že se povedlo. Další rok zase na jaře bylo mšic méně a zdálo se, že strom vyhrál. A taky vyhrál. Jen listí na jedné větvi se začalo kroutit a zasychat, celé to vypadalo hodně podivně, jako by ta větev byla cizí a ke stromu ani nepatřila. Začala jsem uvažovat nad nejlepší kombinací postřiků, když mi to došlo. A trvalo mi to tak týden, než jsem to celé pochopila. Třešeň si všechny ty problémy, a že jich měla, nějak zkoncentrovala do té jedné větve a chtěla, abych ji odřízla. Nerada řežu větve a nesnáším kácení živých stromů. Ale přesvědčila mě. Větev jsem odřízla a obě jsme z toho měly výborný pocit. Já, že jsem ji pochopila, a ona, že se zbavila nepříjemných parazitů. A na zahradě mi stojí v rámci své historie zdravý strom a má svou šanci žít. I dobré třešně po letech zase byly.