Venkovská kočka

S domkem na vesnici, který jsme koupili kvůli psovi a mě, mi do života přišla kočka. Kočka z rodu venkovských koček, samostatná a schopná přežít i nepřežitelné, postarat se o sebe. Žádný pokojový mazlík, s původními majiteli se nepřestěhovala a dala přednost prostředí, které si sama vybrala. K původním majitelům přišla před lety. Rodina s dětmi a vlídnou fenkou se nastěhovali do domku. Děti rády přibraly kočku do rodiny a s fenkou měly hezký vztah. Celé se to změnilo po smrti staré fenky a s příchodem nové. Tam už žádná láska mezi zvířaty nebyla a kočka začala dělat problémy i v domě, přibylo další kotě a žárlivost. Tato kočka byla nakonec vyhnána z domu, jen misku s krmením nechávali pořád venku. Poté co jsem se nastěhovala, mě ani nenapadlo, že by se kočka chtěla nějak kamarádit. S informacemi, že kočka je problematická a nikdo ji nemá rád jsem usoudila, že když ji nebudu krmit, smíří se s tím a odejde. Kočka ale byla vytrvalá. Nejdřív a velice snadno si získala psa. Miluje ji jako každého jiného tvora, a většinou ji celou olíže tak, že kočka je mokrá, jako by spadla do sudu s vodou. Naučila se slyšet na další nové jméno a akceptovala pravidla domu. Je vděčná za pozornost a pohodlí, spí jen na své židli, neskáče na stůl, neolizuje talíře. Když nikdo není pár dní doma, bez problémů i v zimě přežije venku. Nevyčítá, že jsme ji nechali samotnou a vítá nás doma. Získala si náš respekt i vlídnou pozornost a zůstala jí nezávislost, která jí zřejmě za trochu občasného nepohodlí stojí.