Radost měli poražení

Zvolení prezidentem byla karta černého Petra. První tři místa byla vybrána předem, ostatní byli komparz a bylo vidět, že se opravdu ani moc nesnaží a jsou bez větší podpory. Každý z nich se choval podle své přirozenosti a pokud chtěl, využil prezidentskou kampaň pro své zviditelnění. Třetí skončila Danuše a při oznamování, že se nedostala do finále zářila víc než za celou předchozí dobu. Babiš a Pavel bojovali poslední týden o prvenství zjevně celkem opravdově. Ale možná, kdyby jim o první místo opravdu šlo, byli by jeli jinou strategii? Babiš oznamoval svou prohru autenticky rozjásaně a jsem přesvědčená, že měl opravdu dobrou náladu. Pavel své emoce neprozrazuje, paní Pavlová se lehce usmívala, ale nadšení tam určitě nebylo. Co je ten budoucí úkol prezidenta, který nikdo nechtěl na sebe vzít s radostí? Politické plány u nás, v Evropě a zřejmě ve větším rozsahu jsou dlouhodobé, plánované a směřují k nějakému cíli. Nervozita médií před druhým kolem voleb dává jistotu, že plánem preferovaný budoucí prezident byl Pavel. Zbytek bylo divadlo pro lidi. S tím bonusem, že po boji vezmou lidi vítěze skutečně jako svého vítěze, a plánovači dostanou potvrzení, že vše byla volba lidí, vždyť jich přišlo 70 procent, demokratičtěji už to ani nejde. Pavel je voják, nebude brát v úvahu vlastní názory, ale splní rozkazy. Ale nadšený asi není, a autentická radost Babiše i Nerudové, že na tom místě nejsou, logicky ukazuje na to, že zvolení prezidentem byla karta černého Petra.